Zaručeně vytočená

Nedávno jsem se při vystupování z metra zamyslela nad tím, co mě v životě opravdu štve. Není toho hodně, není toho málo a spoustu z toho sem napsat snad ani nemůžu. Ale přeci jenom …

Metro, tramvaje, trolejbusy aneb veřejná doprava. Nebudu se tu rozčilovat nad zapáchajícími bezdomovci, agresivními spolucestujícími a lidmi nahlas mluvícími. Když takové potkám, popojdu, jdu na druhou stranu vagónu nebo při nejhorším přestoupím do jiné části vozu. Co mě zaručeně vytočí pokaždé, jsou lidi mačkající se při výstupu u dveří, silně se držící všeho možného, jen aby nemuseli vystoupit. Nebyla bych to já, kdybych to hlasitě neokomentovala. Nejsem vulgární, nekřičím, ale dovolím si poznámku o slušnosti UHNOUT VŠEM Z CESTY. Vykřičník.

Stojím před křižovatkou, před přechodem, na viditelném místě. Nejlépe ještě s kočárkem. Jedno auto, druhé, třetí. Někdy mi zastaví třeba až to páté. Stojím si a říkám si, čím to je, že mi ten řidič prostě nezastaví. Co nezastaví. Ani nepřibrzdí, kdybych se třeba rozhodla přechod přejít. Nedávno jsem tam takhle stála v dešti s kočárkem. Jasně, kočárek měl pláštěnku a já kapuci. Ale páni řidiči, paní řidičky, neni vám to prostě blbý?

Výprodeje. Každá je milujeme. Ten pocit z 50% off je mnohdy nepopsatelný. Jako první rande. A teď si vemte, že se dva týdny rozmýšlíte, jestli si ten kabát za trojku vzít. Je elegantní, nadčasový a jistě vám bude ve skříni viset pěknou řádku let (třeba stejně dlouho jak ten kluk z rande). Ale i tak. Tři tisíce. Momentálně přepočítávám všechno kurzem jménem „má dcera“ a říkám si, „hmm, za to bych ji pořídila celou podzimní kolekci“. Ale co, peníze budou, my nebudeme. Šup sem s novým kabátem. O dva týdny později je ten samý kabát ve výprodeji olabelovaný visačkou 50% down. Jde mě trefit šlak.

Praha a podpatky. Přesněji Praha a odřené podpatky. Jakkoliv si můžu dávat pozor na své miláčky, vždycky si je někde o ty „blbý kočičí hlavy“ sedřu. Jestli máte někdo nějaký trik, sem s nim. POZOR. „Nos tenisky“ neberu v potaz! Někdy i já chci mít aspoň sto pětašedesát :-).

Kamarádky nekamarádky. Takzvané frenemies. Prostě ty, které se na oko tváří, že vás mají rády a za rohem vás zdrbnou jak slepici z peří. Ty jsou prostě NEJ, že?