Není lepší být PRO něco dobrého než PROTI něčemu zlému?

Musím se přiznat. Po tragických událostech v Paříži jsem měla sto chutí zrušit všechny své účty na sociálnách sítích a skončit s blogováním. A příčinou nebyla série teroristických útoků.

Všichni opěvujeme Václava Havla. Po Havlově smrti si každý na facebook dával jeho slova „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“. A když pak přijde na to, abychom tato slova uctívali nejen na papíře, ale i ve skutečnosti, urážímě jeden druhého pro jiné názory, smýšlení i samotnou podstatu věci. Bylo mi zle z komentářů „co změníte tou vlajkou“ i z komentářů, které kritizovaly odpůrce vlaječek. No a co. Když si ji tam někdo dal, tak si ji tam někdo dal. A když někdo obhajoval vlaječky, nemusel přitom plivat špínu na všechny ty, kteří byli proti. Kritizovat kritiku... Má to smysl? A jestli ano, tak se sama sebe ptám a jaký... Pořád jsem nepochopila, proč všichni musíme být PROTI nečemu. Proč nejsme PRO něco? Pro mír, pro demokracii, pro lásku. Ne proti válce, proti totalitním režimům a proti nenávisti. Co myslíte...,  přinese nenávistný komentář proti něčemu něco pozitivního nebo jen vytvoří prostor pro další nenávistné komentáře?

Ano, i na mě vlaječky působily spíše jako dobře  promyšlený marketingový tah (pozor, je to jen můj názor), ale přece tím nebudu šermovat před obličejem každého facebookového uživatele s trikolorou a říkat mu, že je blbec a ptát se ho s tónem výsměchu, co tou vlaječkou chce jako docílit. A ani si na zeď nebudu psát status o tom, že všichni ti, kteří jsou proti vlaječkám, jsou pitomci.

Raději se zamyslím. Pomůžu tím někomu, že se budu rozčilovat? Vytvořím tím doma své dceři a mému muži pohodovou víkendovou atmosféru už v tak neklidné době? Bylo mi smutno. A bylo mi líto všech těch uprchlíků s malými dětmi, ale i bez nich, kteří nemají kam jít. Kteři trpí za to, co jiní způsobují. Bylo mi líto všech rodin, které zůstali bez dcer a synů, všech manželek , které najednou ovdověly a dětí, které ztatily táty. Víc než kdy jindy, protože jsem máma, si uvědomuju, jak strašně těžké to musí být. A nejen ve Francii, ale všude ve světě, kde panuje zloba a nenávist. Kde vládne válka. A místo toho, abychom se zastavili a sjednotili se, jdeme i my sami proti sobě. Není vám z toho smutno?

Proto prosím, nešiřte zlo. Nešiřte paniku. Nešiřte nenávist. Pokuď jste PROTI něčemu špatnému, změňte svůj postoj a buďte PRO něco dobrého. Protože negativní emoce přitahují další negativní emoce. Protože každý jeden komentář a status, kde budete někoho označovat za ovce a pitomce vzbudí jen další  negativní názory.