Inspirace

Přiznám se. Málo jich není a potkávám je každý den. Jsou blonďaté i tmavovlasé, starší i mladší, malé i vysoké. Vidím je v reklamách, v tramvaji i naproti stolu. Některé znám a jiné pouze míjím. Jsou mezi nimi moje kamarádky, za to jaké jsou i kolegyně, za to jak se s nimi pracuje. Ve výčtu nechybí ani moje maminka ani moje sestra. Moje inspirace.

Ženy jsou silné. Vždyť přece rodí. Ačkoliv se to možná na první pohled nezná (často až po porodu), snesou bolest snáz než muži. Miluju ženy. Naše emoce i sílu. Trpělivost i schopnost nadchnout se pro svetr ve výprodeji, čokoládovou zmrzlinu (nebo čokoládové cokoliv), čisté a voňavé povlečení i pečení (někdy!). Miluju naše citové výlevy. Moře slz nad brambůrkama s vínem po ošklivém rozchodu a dvou hodinové telefonáty s kamarádkou. Miluju naše sliby „tenhle měsíc si už nekoupím nic na sebe“ nebo „večer si fakt půjdu zacvičit“, které nemáme problém nesplnit. Nikdo jiný tolik nepovídá o ničem jako my. Muži to sice  mnohdy nepovažují za dobrou vlastnost, no mě to přijde roztomilé. Miluju ženskou tvrdohlavost, která většinou nemá rozumné vysvětlení a chybí ji pádné argumenty... Logika? No, prostě protože to tak je!

Mohla bych s MILUJU pokračovat do nekonečna. Ženami se nechávám inspirovat ráda. Jsem vděčná, že že jsem si za poslední dobou vytvořila pevné vazby s ženami, o kterých jsem vlastně dříve nepřemýšlela. Říká se, že člověk je takový jako ti, kteří ho obklopují. Jestli je to opravdu tak, pak jsem asi dokonalá. Už delší dobu jsem nezažila nepříjemnou situaci, kdy jedna holka drbe druhou a očekává protislužbu v podobě dvouhodinového pomlouvání nezúčastněné třetí osoby. Ještě donedávna jsem si myslela, že my holky to prostě máme v sobě. Že vždycky, když se s někým začnu bavit, zákonite skončíme u toho našeho věčného pomlouvání. Ale zmizelo to. Jako pára nad hrncem. Samozřejmě si řekneme, kdo nás a čím naštval, zároveň to však ani před třetí osobou neskrýváme. A proto bych vám, které znám i vám, které neznám, chtěla poděkovat. Za to, že jste úspěšné a inspirativní. Za to, že se od vás každý den mohu něco naučit. Za to, že vůbec jste.

Nechci se ženami soutěžit. Chci se od nich učit. Chci komunikovat, ne se dohadovat. Chci být přející ne závistivá. Nechci říkat „v tom vypadáš fakt blbě“, ale „tohle by Ti slušelo víc“. I já chci inspirovat a podporovat. Chtěla bych, abychom my ženy držely více při sobě. Chtěla bych, abychom se naučily jednat slušně. Samy se sebou i se svým okolí. K ostatním ženám. Abychom se inspirovaly navzájem. Buďme jedinečné a nepleťme si emancipaci s pocitem, že musíme být jako muži. Buďme ženami za každé situace. Citlivé, emotivní, krásné, stylové. Úspěšné, šťatné, kreativní, produktivní, plodící (nejen děti, ale i nápady). Upravené a usměvavé. Milujme sebe a milujme se navzájem. Buďme takové pro muže, ale hlavně, hlavně pro sebe.

PS: Varování. Logika “prostě protože“ je mezi muži velmi nepopulární. Mně osobně doma nezabírá. Což nic nemění na jejím častém používání.

PS2: Doufám, že si tento příspěvek můj muž nepřečte.

PS3: Jinak nedostanu nic k Vánocům. Prostě protože.