Hlavně šťastné!

Jsou tu. Jako každý rok. Vánoce. A s nimi i celé to bláznovství kolem. Jsem asi divná, ale mám ráda všechna ta světýlka a plno lidí venku a vánoční písničky v kavárnách. Jakmile však překročím prah našeho bytu, mám ráda klid. Teda kromě nějakého toho příjemného vánočního jazzu.

Nevidím důvod, proč bych měla stát v teplákách u trouby a celý den péct. Vánoční úklid nedělám. Nemyju okna ani neutírám prach. Neplánuju bláznivou hoňku za všemi příbuznými a nestresuju se. Na nákup vánočních dárků si dávám jedno odpoledne a hodinu z něho navíc věnuji čtení si knihy v kavárně (mimochodem právě tam jsem letos pořídila také jeden z dárků a ještě si vychutnala pohodovou hodinu o kafi a knize). Těším se, že letos oslavíme Vánoce podruhé ve třech. Teda v šesti. Já, můj manžel, naše dcera, její teta a moje maminka a táta. Ostatní členy rodiny navšívíme o týden, dva později. Vánoce jsou pro mě opravdu svátky klidu a dobrého jídla. Těším se na rodinnou pohodu. Těším se až se všichni hezky oblečeme a posadíme se k vánočnímu stolu. Budeme si povídat, rozbalovat dárky a pít víno. Teda až na dceru.

Nedávno jsem četla zajímavý článek. Už nevím přesně kde, ale psalo se v něm, že lidé v Česku si prostě nedokáží užit jakékoliv domácí oslavy. Sezveme pět, deset, patnáct lidí, hostitelka si na sebe obleče legíny, mikinu, stáhne vlasy do drdolu, namalovat se už nestihne a třičvrtě času z oslavy tráví v kuchyni. Vaří, umývá nádobí, dělá kávu, uklízí. Všichni nervózně pobíhají sem a tam a nikdo si to vlastně neužívá. Místo toho, aby si lidi povídali, pořád něco jedí. Předkrm, hlavní jídlo, druhé hlavní jídlo, dezert, druhý dezert.Dáte si někdo kafe? Tak víno? Nedáš si ještě dezert? Dej si, vždyť to tady všechno zbyde. Kdo to bude jíst. Nemáme vlastně už ani talíře, ani místo v žaludku, ale pořád jíme. A když po třech hodinách dojíme, většina lidí odejde. Pak pro hostitelku začíná směna číslo dvě. Tedy úklid celé domácnosti. Článek byl napsaný z pohedu pozvané, která nebyla Češka. A tak kromě toho, že se jí všichni ptali, kam vyráží po oslavě, že se tak vyšňořila, ptala se sama sobě, jestli se právě tohle má vůbec nazývat oslavou.

A podobně chci přistupovat k Vánocům. Neříkám NE pečení a vaření, ale říkám ne pečení a vaření celý den. Na co patnáct druhů cukroví když si dá každý tři, čtyři kousky a má dost. Když chci upéct, vyberu si lehký, rychlý a chutný recept, kterému nebudu muset věnovat půlu dne. Před mytím oken dám přednost raději delší procházce (a pustím robota, aby nám vyluxoval). Vánoční úklid neřeším. To raději uklízím průběžně během celého roku. Nemáme doma dvě stě poliček, ze kterých bych musela utírat prach (díky bohu, že je manžel minimalista, oceňuju to čím dál víc). Máme tak čas stavět s naší dcerou kostky a hrát si s ní na schovku. Těším se však na jednu věc, až spolu budeme stavět jednou vánoční stromek. Nebude přeplácaný. Bude hezky ozdobený. A jestli to bude Ester bavit, budeme na něj jednou místo vánočního úklidu vyrábět ozdoby samy. A taky si k tomu pustíme Vánoční písničky a pak si budeme číst. Já si chci totiž vánoce užit opravdu v klidu. Hezky oblečená, upravená a natěšená na tu pravou vánoční atmosféru. Nechci, aby se z Vánoc stala dvoutýdenní nákupní horečka v obchodním centru. Přála bych si, aby Ester věřila, stejně jako věřím já a můj muž, že příjemná a klidná rodinná atmosféra plná lásky vykouzlí více rodinného (a trvalého) štěstí než sto dárků.